Brdy opět zrůžověly

Polovina srpna má pro všechny milovníky i návštěvníky Brd příchuť magie. Do plného květu se totiž dostává vřes. Na nedalekém Zbiroze možná podle Josefa Václava Sládka kvetl rudě, v Brdech ale barví celé kopce do růžové či fialové.

Vrchol Houpáku s pozorovacím srubem

Pohled jako přes růžové brýle v tomto období nabízejí brdská vřesoviště na svazích Houpáku a Toku. Jejich existence souvisí s vojenskou činností. Vřes obecný (Calluna vulgaris) mohl toto území ve velkém masově osídlit po odlesnění za účelem vytvoření vojenských výcvikových dopadových ploch a za častého využívání ke střelbám. Břes, břasa, erika, řes, jindavec, chvojčina, břesňák, hnidavec, hyndavec, modrý rozchod, suchotinka nebo vřes skotský, kteréžto lidové názvy pro vřes uvádí Wikipedie, časté disturbance, zde například formou častých požárů, potřebuje, aby mohl zmlazovat.

Péče vedoucí k udržení tohoto nepůvodního, ale pro naše území velmi vzácného biotopu je tak v současné době jednou z velkých výzev pro Správu CHKO Brdy. My se tak nyní můžeme těšit z neobvyklých pohledů na brdské vrcholy, mezi nimiž jako ametyst ve slunečním svitu vyniká Jordán, Tok nebo Brda, nebo z vyhlídek na prvních dvou jmenovaných obdivovat nejen skoro celé střední Čechy. Za dobré viditelnosti uvidíte i Prahu, nad níž se pne masiv Krkonoš, na severu pak České středohoří, hřeben Krušných hor a vyhlídka na Toku umožní i pohled k jihu, například na věže jaderné elektrárny Temelín.

Výhled severním směrem z Houpáku

V letním vedru potěší i myšlenka na to, že díky obsahu hořkých látek byl vřes ve středověku používán jako přísada do piva. To pak v některé podbrdské hospůdce zachutná o to více, i když jej coby ingredienci v receptuře zlatavého moku nahradil chmel ze Žatecka, které je nakonec z Toku k vidění také.