Svahy nejvyšší brdské hory znovu zrůžověly

Chcete vědět, jak vypadá svět skrze růžové brýle? Vyrazte na brdská vřesoviště! Krajina jako vystřižená z britských románů rozkvetla a impozantní výhledy do nitra Čech orámovala jinak nezvyklou barvou.

Výhled na letní bouřku z rozkvetlého Toku

Taková místa najdete v Brdech tři, přičemž jedno z nich je kvůli umístění ve vojenském prostoru nepřístupné. I vřesoviště na Jordánu a Toku souvisí s vojenskou činností. Vřes obecný (Calluna vulgaris) mohl toto území ve velkém osídlit po odlesnění za účelem vytvoření vojenských výcvikových dopadových ploch a za častého využívání ke střelbám. Břes, břasa, erika, řes, jindavec, chvojčina, břesňák, hnidavec, hyndavec, modrý rozchod, suchotinka nebo vřes skotský, kteréžto lidové názvy pro vřes uvádí Wikipedie, časté disturbance, zde například formou častých požárů, potřebuje, aby mohl zmlazovat.

Péče vedoucí k udržení tohoto nepůvodního, ale po naše území velmi vzácného biotopu je tak v současné době jednou z velkých výzev pro Správu CHKO Brdy. My se však nyní můžeme těšit z neobvyklých pohledů na brdské vrcholy, mezi nimiž jako ametyst ve slunečním svitu vyniká Jordán, Tok nebo Brda, nebo z vyhlídek na prvních dvou jmenovaných obdivovat nejen skoro celé střední Čechy. Za dobré viditelnosti uvidíte i Prahu, nad níž se pne masiv Krkonoš, na severu pak České středohoří, hřeben Krušných hor a vyhlídka na Toku umožní i pohled k jihu, například na věže jaderné elektrárny Temelín.

Východ slunce na Houpáku

V současném vedru potěší i myšlenka na to, že díky obsahu hořkých látek byl vřes ve středověku používán jako přísada do piva. To pak v některé podbrdské hospůdce zachutná o to více, i když se do něj dnes už k vyvolání trpké chuti přidává chmel. Poetičtější duše vzpomenou na báseň Josefa Václava Sládka. K místům její inspirace se sice hrdě hlásí nedaleký Zbiroh, ale i já znám v Brdech křišťálovou studánku, kde roste tmavé kapradí a vůkol vřes. Jen hraje jinou barvou a les tam není nejhlubší.