Tok
Do nadmořské výšky 865 metrů se tyčí nejmohutnější ze všech brdských vrcholů. Tok ztělesňuje krásu a romantičnost Brd sám o sobě. I když se v žádném případě nejedná o nějakou nepřístupnou horu, zadarmo se nedá a turistu dokáže odměnit botanickými zajímavostmi i nádhernými výhledy.
Výhledy a vřesoviště – takhle zná Tok většina turistů
Jeho pozice daleko od hranic CHKO Brdy, a tedy i od parkovišť a obcí, znamená, že málo zdatní chodci i cyklisté si na něj musejí nechat zajít chuť. Více než třísetmetrové stoupání například z Obecnice nezní nijak dramaticky. Zkuste si ale do interaktivní mapy naklikat trasu. Kratší než patnáctikilometrový okruh se nejspíše nepodaří. Byla by ale škoda se tak snadno vzdát.
Ačkoli samotný vrchol toho kromě v Brdech ne zrovna běžné mohyly mnoho nenabídne, jeho okolí upoutat musí. Pokud zrovna nedorazíte v době borůvek, jejichž záplavy vás donutí nezvednout oči, musíte se pokochat nádhernými výhledy z rozsáhlých vřesovišť na východních svazích. Stejně jako ta ostatní brdská i tato vznikla kvůli vojenské činnosti na tehdejších dopadových plochách a dnes jde o jedny z biologicky nejcennějších lokalit, jejichž ochrana není zrovna jednoduchá. Mezi fialovými keříky najdete tu a tam prohlubeň, taktéž pozůstatek z vojenských dob, která ve vlhčích částech roku skrývá malou tůňku s vlhkomilnými rostlinami či živočichy. Tady se schovávají rašeliníky i masožravé rosnatky.
Výhled na letní bouřku z rozkvetlého Toku
Širší okolí vrcholu ale potěší i milovníky malebných zákoutí a dechberoucích výhledů. Dřevěný přístřešek na malé loučce uprostřed hlubokých lesů s rybníčkem a studnou opodál, to je legendární Carvánka. Lesní cesty, pěšiny a silničky na západním úbočí, to je kapitola sama o sobě. No a východní úbočí, tady oči přecházejí. Mnoho krásnějších výhledů do středních Čech na světě nenajdete. I za špatné viditelnosti můžete obdivovat Příbram se Svatou Horou v pozadí nebo pahorky ve vltavském údolí. Okouzlit umí i sloupy páry vystupující z temelínských věží a za nimi se tyčící pásmo českých pohraničních hor. I v tomhle případě ale platí, že se za výhledu do různých světových stran musíte projít. Cesty napříč v srpnu růžovofialovými vřesovišti měří několik kilometrů a výhledy se na nich střídají. Jenom z cest se nesmí sejít, neboť okolní plochy neprošly pyrotechnickou asanací.
První sníh v Brdech, Carvánka na Toku, foto: Správa CHKO Brdy
A odkud na Tok? Nejkratší a nejtradičnější je začít v Obecnici. Turisté tu najdou solidní zázemí a červená turistická značka je odsud přes legendární kamenné schody a ne nezajímavý požární pár dovede až na samotný vrchol, kam je to 6,5 kilometru. Kdo nešetří kroky a touží po nějaké té informaci, neměl by si nechat ujít alespoň část naučné lesnické stezky Klobouček. Ta sice trasu trochu prodlouží, ale vede přes opravdu zajímavá místa.
Vyrážíte-li do Brd od západu, zkuste si výlet na Houpák prodloužit až na Tok. 15 kilometrů sice trochu poškádlí svaly na nohou, uvidíte ale oba nejkrásnější brdské výhledy a zjistíte, jak stejná a přece jiná tato dvě místa jsou. Podobná porce kilometrů pak čeká i na poutníky z Orlova, Lázu nebo Bohutína.
Mapa:
Odkazy a zdroje:
